Vyzkoušené vybavení do divočiny

Německá značka Otter Solingen není ve světě tak známá, i když se výrobě nožů věnuje už od roku 1840. Nemá ani tak velkou výrobní kapacitu jako například známější francouzský Opinel, takže nůž Otter nemá zdaleka každý, jedná se tak o něco spíše ojedinělého. Dnes se Vám pokusím ukázat, proč by si měl zasloužit pozoronost.

Odkaz na nůž na stránce výrobce, kde najdete další informace o noži i firmě.

Vzhledem k tomu, že výrobců nožů s historií sahající před rok 1900 není vskutku mnoho, neubráním se srovnání s Opinelem. Opinel se vydal cestou mass produkce v řádech desítek až stovek tisíc kusů každého typu nože, celá výroba je téměř úplně zautomatizovaná a kontakt výrobku s člověkem je minimální. Nože Otter jsou oproti tomu z velké části ještě stále ruční výroba několika zaměstnanců malé firmy, každý nůž je tak, i když sériově vyráběný, z podstatné části "handmade" a mnoha lidem je tak mnohem bližší (že je díky tomu, i výrobě v Německu, cena vyšší, asi nemusím zdůrazňovat).

#162 jsem si vybral pro tradiční vzhled, klasickou (výbornou) uhlíkovou ocel C75 a ideální velikost (lehce přes 19cm). Na výběr je kromě uhlíkovky C75 ještě nerezovka 1.4034, ale vřele doporučuji uhlíkovku. 

Čepel z oceli C75 je nejen tradiční volba, ale je to i skvělá ocel, snadno se brousí a životnost ostří je skvělá při slušné houževnatosti. C75 má lepší životnost ostří než u českých nožířů oblíbená ocel 14260 (US ekvivalent 5160) a z uživatelského pohledu se blíží oceli 1095 (například nože TOPS). Korozivzdornost je o něco vyšší, než je u uhlíkových ocelí běžné, přesto časem chytne patinu (která bývá často důvodem, proč je uhlíková ocel vyhledávaná). Výbrus čepele je vysoký plochý s velmi malou fazetkou, vnikání do materiálu je velmi dobré a díky malé fazetce je obnovení ostří záležitost v řádu vteřin (to je hlavní důvod, proč nejsem příznivce scandi výbrusu, kde se na obnovení ostří pěkně nadřete). Tvar čepele je velmi praktický, podobně jako u klasických victorinoxů.

Ocel a čepel je tedy bez výhrad. Pružina je dostatečně silná a drží čepel v otevřeném stavu dost jistě na to, aby práce byla bezpečná, přesto musí člověk při použití myslet na to, že drží nůž bez pojistky a podle toho ho používat. Ergonomie nože je velmi dobrá, víceméně oválná rukojeť je pohodlná a drží se dobře. I když nemá žádnou záštitu, při používání nemám obavy, že mi ruka sklouzne na ostří. Samozřejmě to není bodná zbraň, při bodání toto riziko je a opět je třeba přizpůsobit typ držení a myslet na to, že můžete překonat odpor pružiny a přivřít si prsty.

Rukojeť je z tvrdého tmavého dřeva, bohužel se mi nepodařilo zjistit jakého, s leštěnými mosaznými prvky, které ještě více podtrhují tradiční vzhled.

Co bych noži vytkl, je absence očka nebo díry na zápěstní poutko nebo přívěšek. Ne každý to samozřejmě potřebuje, já bych ale rád měl tu možnost.

Klady: velmi dobrá uhlíková ocel, tradiční vzhled, ideální velikost a velmi dobré zpracování

Zápory: absence poutka na zápěstní šňůru, cena je přece jen vyšší, ale ospravedlnitelná velkým podílem ruční práce.

Závěrem chci Otter #162 vyzdvihnout jako pěkný tradiční nůž s kvalitní uhlíkovou čepelí, dobrou ergonomií a oproti většině zavíracích nožů na trhu, které jsou takřka ryzím produktem strojů, s velkým podílem ruční práce, což jistě mnoho uživatelů ocení.

Moje hodnocení v segmentu slipjoint zavíracích nožů je 95%