Oheň
Oheň
Otázce ohně jsem se v žádném článku doposud nevěnoval, hlavně protože jsem toho názoru, že kdo má aspoň základní praxi s rozděláváním a použitím ohně v přírodě, tak má víc zkušeností, než se může "našprtat". Přesto tento miničlánek může posloužit pro získání tipů, nebo jak doufám, méně zkušeným pro získání disciplíny při používání ohně. Popis je tak trochu jak z dětské knížky, nicméně i ti zkušenější často zapomínají na základní pravidla a je dobré si občas základy připomenout.
Trousí se tu (na netu) různé i hrůzné články, tak i já přidám svou trochu do mlýna, vzhledem k tomu, že čundruju přes dvě dekády a ledacos jsem si vyzkoušel, podávám informace ověřené a vyselektované bez zbytečností.
Takže zprvu jen základy pro osvěžení paměti.
1) Oheň rozdělávám jen tam, kde můžu, nebo aspoň tam, kde mě při tom nikdo "nenačapá", pokuty či jiné důsledky můžou být obrovské (nejeden tramp už dostal od nimrodů přes hubu).
2) Oheň rozdělávám v dostatečné vzdálenosti od čehokoli hořlavého (včetně svých věcí) jednak nechceme zapálit les a pak byste se možná divili, jak rychle a dobře hoří například takový spacák.
3) V suchém počasí rozděláváme oheň v blízkosti vody, nebo aspoň s vodou po ruce, za hodně suchého počasí raději vůbec.
4) Oheň v lese nikdy nenecháváme bez dozoru! Zvláště v suchém počasí ani na chvíli!
5) Při opouštění tábořiště se ujistíme, že je oheň naprosto uhašený, zbytky pokropíme (můžeme použít vlastní zdroje ) a zbytky zamaskujeme, zahrabeme, překryjeme drnem, který jsme si pro tento účel vyrýpli a pod.. V ideálním případě se nesmí dát poznat, že na místě někdo tábořil.
6) Oheň rozdělávám jen tak velký, jak potřebuji. Malý upravený efektivní ohýnek je dobrou známkou zálesáka.
Na ohřátí konzervy s gulášem ani táborák dělat nemusíte, na to stačí jedna tableta suchého lihu a na dvou tabletách už uvaříte půl litru vody na čaj, takže klasický plechový liháček a pár tablet lihu oheň často nahradí, hlavně tam, kde táborák rozdělat nemůžu, nebo když je opravdu sucho.
Tak a teď už k rozdělávání ohně. Většinu nebo všechny možná znáte, takže jen heslovitě. Navíc pokud byste přece jen některý postup neznali, tak na youtube je určitě. Příprava na rozdělání ohně se víceméně nemění, mění se jen způsob zapálení. U některých způsobů stačí, když troud začne lehce žhnout nebo kouřit, pak už půjde rozfoukat.
1) zápalky - klasické (ve vodotěsném pouzdérku), voděodolné s dlouhým hořením (původně vyvinuté do záchranných člunů), kovbojské apod. Víc se rozepisovat asi k sirkám nemá smysl :-)
2) zapalovač - benzínový (vysychají), klasický butanový s křesadélkem či piezo jiskrou. U vybavení všeobecně platí, čím složitější zařízení, tím náchylnější k poruše. Během let se nejvíce osvědčil zapalovač cricket, spolehlivý a do dvaceti korun.
3) křesadlo - tzv. firesteel. Odznak dnešního zálesáctví, woodcraftu, bushcraftu, survivalu či jak chcete. Tyčka z hořčíkové slitiny s železem a niobem a vhodný tvrdý materiál s hranou na křísnutí (ocel, kámen, sklo, keramika...) Vyznačuje se spolehlivostí a dlouhou životností. Jen doporučuji nosit jej ve vhodném obalu, materiál firesteelu na vzduchu a vlhku časem oxiduje a rozpadá se. Křesadlem stačí křísnout do vhodného materiálu (troud, hoblinky, vata, plyn atd atp..) a oheň je na světě. S trochou cviku už vždy na poprvé.
4) Lupa - klasická čočka skleněná, plastová, nebo novinka, tenká fólie, která má efekt jako čočka (viz článek KPZ). Čočkou za slunného počasí soustředěním paprsků do jednoho bodu a chvílí čekání zapálíme vhodný materiál. Podobně to funguje i vhodným skleněným kusem naplněným vodou (žárovka, vypouklé lahve...), kondomem naplněným vodou nebo vypouklou odrazovou plochou (reflektor, dno plechovek atp..). Nevýhoda je v potřebě silného slunečního záření a velká výhoda, že taková lupa nemá prakticky omezení v počtu použití.
5) třením dřev - na toto téma existuje mnoho způsobů jako luk (rotačním třením dříku v jamce), ohňový pluh, ohňová pila, atp.. Chce to trochu cviku, ale v zásadě jde stále o totéž, třením zvýšit teplotu troudu tak, že začne lehce doutnat a pak ho rozfoukat. Osobně jsem si testováním vyzkoušel několik způsobů a ohňová pila mi přijde nejsnažší. Materiál pro rozdělání ohně musí být vždy suchý. Opět jednotlivé způsoby naleznete na youtube.
6) Chemickou reakcí a chemikáliemi - málokdy máte s sebou vhodné chemikálie, tak to zúžím jen na ty nejčastější. Ve většině lékarniček by měl být hypermangan, smísený s cukrem začne za chvíli žhnout, pomůžeme-li mu trochou tření (v důlku ve dřevě apod.) Máte-li k dispozici jakoukoli hořlavou látku, můžete si s ní s rozděláváním ohně pomoct, například desinfekční ubrousky, alkohol nad 50%, různé spreje atd atp. (v nouzi samozřejmě)
7) "špinavou vatou" - jedná se opět o tření, nicméně si zaslouží samostaný popis. Vatu přírodní (z akátů či jiných rostlin a stromů), nebo vatu z výbavy smísíme s drobnými pilinami, hoblinkami, můžeme doplnit o trochu suchého křemičitého písku, následně směs "ušouláme" do tyčky, kterou válíme. Třením jednotlivých komponent, popřípadě mikrokřesáním písku začne hmota žhnout, pak už zase stačí jen rozfoukat.
8) zkratováním baterie - součástí výbavy bývá elektronické zařízení, svítilna, mobil.., baterii můžeme zkratovat například ocelovou vatou, tenkým páskem alobalu s papírem (max 5 mm šířky) ze žvýkačky apod. Krátkým spojením začne žhnout, popřípadě rovnou hořet.
Způsobů je ještě mnohem více, znalostí tohoto základního osmera však budete velmi dobře připraveni na nouzové i běžné situace. Nestačí o nich však jen vědět. Doporučuji si způsoby vyzkoušet a tak se je naučit v praxi, čímž se Vám vryjí do paměti na dostatečně dlouho.
Samozřejmostí při rozdělávání ohně je vždy si připravit zápalnou sadu (troud, hoblinky, třísky...) předem. V opačném případě si můžete vyplýtvat jediný způsob, v lepším případě jen začínat nanovo.
DŘEVA na oheň:
Dřevo jehličnanů bývá různě smolnaté, hoří jasným plamenem a má dobrou výhřevnost a hoří dobře i trochu vlhké (někdy prská, takže spacák dál). Je vhodné na táborák " pro zahřátí" a na rozdělávání ohně. Bohužel trochu čoudí a na nádobí zanechává mastné saze, proto není příliš vhodné na vaření.
Dřevo listnáčů je tvrdší, syrové a navlhlé hoří mnohem hůř než dřevo jehličnanů, vysušené má však větší výhřevnost, hoří menším plamenem, ale déle, na vaření je vhodnější, skoro nečadí a na nádobí zanechává jen minimum sazí.
Tradiční materiál k rozdělání ohně je březová kůra. Obsahuje pryskyřice a další látky, díky kterým prakticky nepřijímá vodu a dobře hoří i za vlhka. Stačí nožem naškrábat šupinky, které jsou nevhodnější přírodní základ pro rozdělání ohně.
vlkodlaq
Komentáře
Přehled komentářů
Ještě doplním k článku, že člověk se nemusí šprtat poučky aby si mohl v lese opíct buřta, stačí nebýt debil a u toho přemýšlet.
ešus
(Brumla, 17. 1. 2014 15:19)Nikdy by mě nenapadlo takhle řešit oheň.. no chválím vlkodlaqa (vlkodlakva?) za zajímavé shrnutí, prostě do takhle celkem přehledně dát do jednoho článku je fajn. Chodím do lesa leta, no některé věci jsem nevěděl (nepotřeboval vědět?). Třeba to která dřeva mi očadí ešus víc a která míň jsem nějak neřešil, teď to schválně potestuju, jestli je to pravda, no běda jestli ne :-)
stačí nebýt debil
(Brumla, 17. 1. 2014 15:24)