Výběr nože
Profíkům a znalcům, pokud se k článku nějací dostali 
, se předem omlouvám za drobné nepřesnosti, vzniklé za účelem zjednodušení problematiky.
Nůž či podobný nástroj (např. multifunkční kleště) nám bude dělat společnost při výpravách, nebo každý všední den, proto bychom jeho výběru měli věnovat trochu péče. To samozřejmě není určeno pro sběratele nožů :-), ve vitríně je to jedno..
Výběru se, dle svého vlastního uvážení, věnuji tak, jak budu nůž používat, těžko ocením (kromě příjemného pocitu vlastnictví) nůž za tři tisíce, pokud bude ležet v šuplíku a naopak velmi levný nůž nás může při častém a hrubém používání velice rychle zklamat. Dále jsou tradiční otázky: Na co budu nůž používat? Budu pracovat se dřevem? Sekat? Štípat? Stačí mi menší nůž? Zavírací?
Osobně preferuji rozdělení nožů na běžné denní použití a na čundry, popřípadě do přírody všeobecně. Pro běžné denní použití se skvěle osvědčily menší, švýcarské, tzv. armádní nože s větším množstvím želízek, například victorinox picknicker nebo spartan, popřípadě o něco méně kvalitní ekvivalenty od Mikovu (Mikov má lepší otvírák na konzervy). Jsou to šikovné nástroje a jedinou vadou na kráse je podprůměrná ocel čepele, ale praxe ukázala, že 4116 na victorinoxech nebo 420 na Mikovech vlastně většinou stačí..
Na čundry je vhodné mít nástroje dva. Větší pevný nůž pro hrubší práci například se dřevem, a k tomu buď denní nůž, popřípadě multifunkční kleště s potřebnými želízky a žiletkově nabroušenou čepelí.
Výběr pevného nože.
U fixního (pevného, nezavíracího :-) ) nože je nutné brát v potaz jeho použití. Pro běžnou práci je vhodné vybírat nůž dle dlaňového testu, aby byl perfektně ovladatelný a použití pohodlné a bezpečné.
Dlaňový test pak při koupi nože provedete tak, že čepel přiložíte k dlani a čistá délka čepele by měla přibližně odpovídat vzdálenost mezi kloubem palce a okrajem dlaně viz foto. K tomu samozřejmě ergonomickou rukojeť akorát padnoucí do ruky, ideálně s alespoň malou záštitou, aby nehrozilo, že ruka sjede na čepel. Připomínám, že takto vyberete nůž vhodný na práci jako řezání, krájení, vyřezávání, práci s potravinami, ale na sekání je taková čepel krátká (nikoliv však na batoning, na nějakou tu menší kulatinu stačí). Takto se mi z těch nejlevnějších osvědčil např. Mikov brigant a dlouhou dobu mi stačil (za ty peníze, co stojí, je to slušná buřtkudla, byť ji musíte velmi často brousit), z těch nejlevnějších snad ještě hultafors GK, ale scandi výbrus jsem si příliš neoblíbil pro jeho náročné broušení (ve srovnání s plochým výbrusem), pro častější používání za více peněz mohu doporučit ještě např. MORA robust (taky scandi výbrus) nebo z těch ještě dražších Marbles idelal safe grip, což je nůž sice kolem tisícovky, ale už je někde jinde po všech stránkách.
Výběr nože sice spočívá hlavně v činnostech, které s ním chceme provádět, tak či onak ale při výběru rozhoduje kvalita, takže osobně preferuji si nůž napřed "ošahat" a vyzkoušet. Pokud možno se vyhneme dutému výbrusu viz odstavec níže výbrus. V případě pevného nože kontrolujeme celkové provedení, souosost výbrusu čepele a ergonomii, u zavíracího nože taktéž ergonomii, ale také chod otevírání a zavírání, zda-li čepel drží v zavřené i otevřené poloze a zda není vůle čepele v uložení, nůž se v žádném případě nesmí ani trochu kývat či viklat, příložky se nesmí znatelně prohnout ani při silném zmáčknutí prsty. Kvalitu oceli sice pouhým okem nepoznáme, ale alespoň kontrolou výše zmíněných vlastností máme jakous takous záruku, že nám kudla bude dobře sloužit a nerozpadne se ve chvíli, kdy se to hodí nejméně.
Pokud se výběru nože chcete věnovat co nejpečlivěji a zajímá Vás například i výroba nože, doporučuji některou z knih o nožích, je jich poměrně hodně, osobně jsem si oblíbil například knihu od nožíře Pajla.
Pokud můžete a chcete do nástrojů investovat větší částku a zároveň máte využití pro více nástrojů, možná oceníte kvalitní multifunkční kleště z nabídky leatherman, například wave nebo wingman, popřípadě jiné značky jako gerber, victorinox. Při výběru multinářadí pak doporučuji ty kusy, u kterých se nejdůležitější nástroje dají vytahovat při zavřených kleštích, což je mnohem praktičtější, než pokaždé kleště otevírat a také práce s nástrojem není ideální s otevřenými kleštěmi. Dále jen ty multitooly, kde je každý nástroj v otevřené poloze jištěn pojistkou. Třeba leatherman surge sice stojí ranec, ale opravdu za to stojí.
Samozřejmě do opravdové divočiny se může hodit mačeta nebo parang, případně kukri, určitě doporučím jedno ze zmiňovaných spíš než sekeru, ať už kvůli váze, tak kvůli účelnosti. Mačeta může být kombinovaná s pilou a je z ní tak skutečně užitečný nástroj, jen je třeba pochopitelně při používání zvýšené opatrnosti. Mačeta či parang mají delší pracovní ostří než sekera, lze je používat nejen k sekání, ale i k prosekávání a krájení, také s trochou zručnosti jako poříz, což se sekerou jde jen nepohodlně.
Při výběru sečného nástroje preferuji uhlíkovou ocel oproti nerezové, její údržba je sice o trochu náročnější (bez údržby rezne), avšak uhlíková ocel je na mačety, kukri a sečné nástroje všeobecně vhodnější oproti většinou křehčím (a taky dražším) nerezovým ocelím viz odstavec níže srovnání ocelí.
Odzkoušené značky mačet od nejlevnějších po dražší: Tramontina, ontario, cold steel
Tip na skvělé a polokukri za ještě přijatelnou cenu(kolem 1400kč): Keshaw camp10, kde bych vyzdvihl vynikající rukojeť a velmi dobrou ocel.
Mačeta s pilou Gerber:
Levné lehčí velké kukri s pohodlnou rukojetí od Cold steel (kolem 600kč):
Všeobecné srovnání ocelí:
Korozivzdorné oceli jak název napovídá, lépe odolávají korozi, jsou tedy vhodnější na potraviny. Všeobecně vzato jsou však oproti uhlíkovkám dražší a často i méně houževnaté (samozřejmě ne vždy). Údržba nerezovek tak spočívá jen v broušení.
Lety osvědčené (marketingově známé) nerezovky: 440C, Sandvik 12c27 a 14c28n, N690, N695, RWL34, 8cr13mov (o něco lepší než 440C), 9cr18mov (ekvivalent 440C), AUS8, 154CM, VG10. Je tu mnoho dalších typů, práškové oceli, které vykazují ty nejlepší vlastnosti, ale jejich cena je už dost vysoká a všeobecně se dost blbě brousí.
Uhlíkové oceli se vyznačují sníženu odolností proti korozi, některé dokonce oxidují od pouhého doteku v řádu minut, jejich výroba a zpracování je přece jen (opět všeobecně vzato) o něco jednodušší, než u nerezovek. Nože z takových ocelí bývají cenově dostupnější a jejich houževnatost (opět všeobecně vzato) bývá vyšší. Vezmeme jako příklad, kolik toho vydrží poměrně tenká čepel z C100/HB20 na nožích Mora. Nože z uhlíkové oceli už vyžadují o něco více péče, po použití otřít, občas namazat tukem. Přesto i při péči časem chytne čepel patinu a ztmavne, někdy přímo zčerná. Dle mého názoru to patří k věci a líbí se mi to.
Uhlíkové oceli: česká 14260 (5160) je velmi houževnatá a slušně drží ostří, ale rezaví s trochou nadsázky už od pohledu, je vhodná na větší sečné čepele, 52100 je výborná tvrdá a houževnatá ocel, 1095 se dobře brousí i výborně drží ostří (velmi podobná C100 a HB20, velmi houževnaté oceli), SK5 má vynikající poměr houževnatosti, životnosti ostří a "snadnosti" broušení, O1 a O2 jsou nástrojové oceli s velmi dobrou životností ostří, pokud vím, je to ekvivalent české 19312/19314. Jednou z nejlepších dostupných uhlíkových ocelí je 80CRV2, špičkově houževnatá ocel s výbornou životností ostří a docela snadno se brousí. Pokud si chcete hrát, finskou čepel z této oceli (například BRISA) koupíte už od tří set a můžete si udělat vlastní rukojeť a pouzdro.
Někde mezi nerezovkami a uhlíkovkamli je nástrojová ocel D2, tzv. "polonerezovka" s vyšším obsahem chromu než uhlíkovky, takže je obstojně korozivzdorná, ne však úplně, kontaktem například s ovocem může lehce zflekatět, ale za mě je to výborná ocel, bohužel však u levných nožů často nahrazovaná levnými nerezovkami 3cr13, 5cr15 a pod a "D2" je jen nápis na čepeli. Při koupi se dívejte spíše po osvědčených značkách, které mají recenze. Výborné jsou evoluce D2 jako niolox, DC53 nebo Lohman PKG.
Vlastní nůž: Zde jsou dvě možnosti. Oslovit nožíře a nechat si vyrobit nůž podle svých představ a potřeb, nebo se o to pokusit doma. Pokud máme možnost, z vhodného kusu uhlíkové oceli vybrousíme, popřípadě i vykoveme tvar čepele, zakalíme, vytvoříme rukojeť a pouzdro a nůž je na světě! Je to samozřejmě mnohem složitější a pokud se do práce budete chtít pustit sami, doporučuji najít několik návodů a ty dodržovat. Na nůž ze staré pružiny nám stačí kamna a nádoba s olejem, na zpracování nerezové oceli už je třeba speciální kalící pec a například kalící lázeň ze solných roztoků. Napůl cesty je koupit jen čepel, například zmíněnou Brisu a udělat rukojeť.
Rozhodnutí, zda-li nůž z uhlíkové či nerezové oceli, sériový, od nožíře či přímo doma dělaný nechám zcela na Vás, Vašich zkušenostech, schopnostech a preferencích (nižší cena X lepší mechanické vlastnosti X korozivzdornost).
Je však praktické mít zavírací nůž z nerezovky a u většího pevného nože už záleží jen na každém a jeho zkušenostech. Já osobně mám rád pevné nože z uhlíkovky, mají pro mě kromě vlastností i vetší kouzlo a zavíraky z D2 nebo 14c28n.
Srovnání výbrusu čepele: Bohužel stále na velkém množství sériových nožů najdete dutý výbrus a nejsem si jist, proč tomu tak je, zřejmě je snazší na sériovou výrobu. Ano, dutý výbrus má mírně lepší řezné vlastnosti, je-li správně vybroušen, je to však vyváženo výrazně nižší pevností břitu, jinými slovy, takový břit je příliš choulostivý proti poškození a na univerzální nože do přírody není dutý výbrus vhodný. Možná tak na lovecký nůž, ale i tam je břit namáhám, třeba při "otevírání zámků" kloubů apod.
Rovný, neboli plochý výbrus (též V výbrus) (opět, je-li správně vybroušen) je vždy výrazně odolnější při zachování velmi dobré řezivosti. Čepel s rovným výbrusem je vhodnější po více stránkách - kromě zmíněné vyšší odolnosti se lépe udržuje a čistí, lépe se brousí (snadněji), lépe se s ní pracuje a je univerzálněji použitelná. Ještě vyšší odolnost má
výbrus konvexní, bohužel za cenu mírně nižší řezivosti/vnikání do materiálu, čímž se opět dostávám k plochému výbrusu jako tomu nejlepšímu a nejvhodnějšímu (je to v podstatě ten nejlepší kompromis mezi řezivostí a pevností). Výjimkou jsou nože opinel, kde je sice mírně konvexní výbrus, ale v kombinaci spolu s tenkou čepelí a velmi jedovatým přechodem do ostří tvoří opinely jedny z nejřezivějších zavíracích sériových nožů na trhu!
Na následujícím obrázku je pro představu hrubé rozdělení výbrusů. Tato problematika je mnohem rozsáhlejší, obrázek však pro představu stačí.
Na závěr si dovolím už jen jednu poslední poznámku, pokud už máte nějaké zkušenosti a přesně víte, co od nože chcete a jak má vypadat, není dle mého názoru lepší nůž než vlastního návrhu a ruční výroby, ať už oslovíte zavedeného nožíře a zaplatíte adekvátní částku, nebo se do výroby pustíte sami. K takovému noži máme pak pochopitelně úplně jiný vztah, ať už si jej jen navrhneme a necháme vyrobit, nebo si projdeme celým výrobním postupem sami, v druhém případě je vztah k výrobku ještě o něco silnější.
Zdar
Vlk